Hnutí ANO prožívá svoji první velkou vnitrostranickou krizi kvůli své politické orientaci. To je neklamný důkaz, že se z něho stává standardní politická strana. Zhruba třetina poslaneckého klubu ANO nechce připustit závislost na SPD, což lze volně přeložit jako odmítnutí směřování mimo liberálně demokratické hranice. Je to zároveň důkaz, že ideály, či ideologie, nelze z politiky v demokratickém systému odstranit. Základní omyl, na kterém Hnutí ANO postavilo svůj úspěch, byl paradoxně vyvrácen samotnými jejím poslanci.
Odmyslíme-li si fakt, že té, řekněme, liberálně demokratické třetině poslanců zároveň nevadí nějaká forma spolupráce s KSČM, jedná se o úplně novou situaci. Předseda hnutí Andrej Babiš a první místopředseda hnutí Jaroslav Faltýnek byli až dosud zvyklí, že poslanci zvolení za ANO slepě následovali jejich vedení. Pokud existovaly nějaké vnitřní neshody, vždy se je podařilo vyřešit tak, aby klub vystupoval zcela jednotně. Babiš v minulosti několikrát veřejně zapochyboval o schopnosti ostatních politických stran udržet si stoprocentní loajalitu svých poslanců, což měl být důkaz jejich slabosti. V každé fungující firmě přece všichni poslouchají svého nadřízeného. Nejvíce to samozřejmě vypovídá o Andrejovi Babišovi, který – alespoň v politice – zcela postrádá schopnost vcítit se do emocí a motivů druhých. Nerozumí tomu, že náš ústavní systém je proporcionální, takže je většinová jednobarevná vláda prakticky vyloučena. Bez kompromisů a ústupků se u nás vládnout nedá.
K velkému rozštěpení parlamentních stran došlo v minulosti už několikrát. Třeba na začátku roku 1998 přešlo z ODS do Unie svobody 31 z 68 poslanců. Ještě půl roku před tím se zdála být jednota ODS a pozice jejího tehdejšího předsedy Václava Klause neotřesitelná. V květnu 2012 odešlo 12 z 25 poslanců z Věcí veřejných, v únoru 2015 odešlo 10 z 12 poslanců Úsvitu. V menším měřítku se to děje naprosto běžně. Například Hnutí ANO v minulém volebním období ztratilo takovým způsobem poslankyni Kristýnu Zelienkovou, která přešla do TOP09 (!). Prošlo to sice bez většího mediálního zájmu, ale určitý signál to nepochybně byl.
Andrej Babiš byl svými poslanci donucen vrátit se k jednání se sociálními demokraty. Prohrál uvnitř vlastní strany. Vyjednavači z ČSSD navíc získali do rukou naprosto neočekávané trumfy. Minule se snažili z minima získat maximum. ANO jim postoupilo až pět ministerstev a udělalo velké programové ústupky. Babiš se zasekl až na požadavku sociálních demokratů na ministra vnitra, nebo ministra financí. Další kolo vyjednávání začne tam, kde to minulé skončilo. To znamená, že ČSSD bude chtít nejméně pět ministerstev a určitě vnitro či finance, anebo rovnou obě dvě. Dají se očekávat větší programové ústupky, protože ANO raději vymění program za ministerstva než naopak. Začíná se rodit ještě levicovější vláda, než jaká byla ve hře před pár týdny.
Pro pravicové voliče ANO to bude obrovské rozčarování. Stejně tak pro každého voliče, který ANO volil kvůli charismatickému, silnému a neomylnému vůdci, kterým se až dosud Andrej Babiš zdál v jejich očích být. Liberálně orientovaní poslanci ANO nyní zjistili, že jsou schopní silně ovlivňovat směřování hnutí. Těžko na to zapomenou. Dny neomezeného panství Andreje Babiše na svým hnutím jsou sečteny. Jeho charisma je pryč. Politika vedená prostřednictvím prázdných hesel, slibů, reklamy a zveřejňováním příspěvků na Facebooku dosáhla svého vrcholu na podzim roku 2017. ANO bude muset začít tvrdě bojovat o voliče standardními politickými prostředky. Jestli to dokáže, to ukáže teprve čas.